Začínáme s Aperture: Import fotografií

V prvním díle jsme se podívali na to, jak Aperture funguje, jaká je jeho konkurence a také na to, že se rozhodně nejedná o náhradu Photoshopu. Dnes se zaměříme na to, jak fotografie naimportovat do knihovny Aperture, jaké máme možnosti nastavení během importu a jak jsou v samotné knihovně fortografie tříděny a seskupeny.

Library 

Veškeré fotografie jsou v Aperture uloženy v tzv. Library. Aby to nebylo na začátek tak jednoduché, můžete si vybrat, zda chcete mít v Library uložené veškeré fotografie nebo zda si originály (Masters) budete spravovat sami a v Aperture Library budete mít pouze tzv. Previews. Každý přístup má své pro a proti. Pokud zvolíte první možnost, tedy ukládat vše do Aperture Library, nemusíte se o nic starat a veškeré fotografie vždy naleznete přesně tam, kde očekáváte. Pokud budete mít v Aperture pouze Previews, může Vám to výrazně ušetřit místo na disku, což může být výhodné především u MacBooků s menšími disky. V takovém případě je ale nutné myslet na to, že jakmile Aperture z jakéhokoliv důvodu ztratí vazbu na originální snímky, máte problém. Osobně používám první variantu, tedy všechny fotografie mám v Aperture Library a o nic se nemusím starat. Nicméně i druhá varianta může být v některých případech užitečná a výhodná, proto bych ji nerad úplně zatracoval.

Aperture Vám také nabízí možnost používat více Library, což může být někdy výhoda, a v praxi je tato možnost hojně používána. Důvodů může být hned několik – záloha, oddělení soukromých fotografií od fotografií zákazníků, týmová práce apod. Novou Library je možné v Aperture vytvořit snadno. Z Menu File -> Switch to Library -> Other/New..

Změna Library se projeví až po restartu Aperture. Pokud již máte více Library, můžete při startu Aperture podržet klávesu Option a v dialogovém okně vybrat, kterou Library chcete použít.

Import aneb jak si ulehčit práci

Samotný import fotografií není nic obtížného. V horní liště stačí kliknout na ikonu Import a Aperture Vám automaticky nabídne import z konkrétního umístění na disku nebo z jakéhokoli zařízení připojeného k Vašemu Macu. Co už je ovšem zajímavější, je část Import Settings, která se zobrazí v pravé části obrazovky. Dobré nastavení za Vás zvládne udělat spoustu drobností, které by Vám akorát zbytečně zabíraly čas. Pojďme se tedy podívat na pár užitečných tipů.

Z menu Aperture vyberte Presets -> Metadata. Zde se defaultně nachází nastavení s názvem Basic info. Zde máte možnost přednastavit některá metadata, jako je např. jméno autora, kontaktní údaje, ale také klíčová slova a další. Pokud některou položku pouze zaškrtnete ale nevyplníte, budete mít možnost ji doplnit při samotném importu. Typickým příkladem je např. položka Keywords, která je u každého importu jiná. Naopak údaje o autorovi a kontaktní údaje se nemění, tudíž je doporučuji předvyplnit již na tomto místě.

Následně už stačí pouze vyplnit název projektu, zda mají být snímky uloženy přímo v Aperture Library nebo někde jinde, doplnit tagy, případně detaily o lokalitě focení a můžeme importovat.

Nicméně před importem toho můžeme udělat ještě mnohem víc. Zmínil bych dvě věci, které mi přijdou nejužitečnější.

První z nich je Adjustment Presets. Zde můžete nastavit, jaká úprava se má během importu provést na všech fotografiích. Jednoduše tak můžete u všech snímků např. zvýšit expozici, odbarvit je nebo změnit vyvážení bílé.

Druhou je Actions. Zde můžete zadat cestu k jakémukoli Apple skriptu a ten se během importu provede. Pokud tak máte např. prach na čipu, můžete si udělat skript, který Vám zvládne během importu veškeré nechtěné flíčky odstranit. Snadné a velmi efektivní.

Projects – projekty

Základním stavebním kamenem celé knihovny je Projekt. V projektu se seskupují všechny fotografie týkající se stejného tématu, nebo fotografie které k sobě patří. Pokud používáte iPhoto, pak Projekt v Aperture je to samé jako Events v iPhoto. Jelikož se jedná o základní stavební prvek celé knihovny, obsahuje projekt jak všechny originální snímky (Masters), tak i všechny upravené verze (Versions). Samozřejmostí je, že počet projektů ve Vaší knihovně není nikterak omezený, stejně tak jako není omezený počet snímků, které se mohou v projektu nacházet. Jelikož všechny snímky primáně končí v projektu, je dobré zvolit smysluplný systém pojmenovávání, abyste se po čase v projektech vyznali. V mém případě je to forma “yyyy událost”, tedy např. “2012 Aperture workshop”.

Projekt dále může obsahovat alba a složky, na něž se podíváme za chvíli. Celý projekt je možné také exportovat jako novou Library. Tímto uchováte celou strukturu projektu, včetně všech podsložek a alb, ale také klíčových slov, hodnocení atp. Takto vyexportovaný projekt je možné kdykoli naimportovat opět jako projekt, případně otevřít jako samostatnou Library.

Folders- složky

Velmi zjednodušeně se dá říci, že pokud máte ve svých projektech přehled a nepřerůstají Vám přes hlavu, potom Vás nic nenutí složky používat. Složky slouží k seskupování projektů např. podle roků, případně podle toho, zda je projekt rozpracovaný nebo hotový a uzavřený. Díky složkám je možné dosáhnout i jakési stromové struktury, tomu bych se ale raději vyhnul. Celá knihovna by měla být především přehledná a jednoduchá. Pokud začnete projekty třídit do několika podsložek, riskujete, že s celou knihovnou budete víc bojovat a hledat, kde se která fotografie nachází, než aby jste se mohli soustředit na práci.

Složky lze vytvářet i v rámci projektu. Do těchto složek lze poté umístit Alba. Z mého pohledu se tomuto řešení doporučuji vyhnout. Pokud potřebujete projekt fyzicky rozčlenit do několika menších částí, doporučuji vytvořit samostatné projekty a seskupit je pomocí složky. Navíc při kliknutí na tuto složku Vám Aperture zobrazí fotografie ze všech projektů, které obsahuje, což se může v určitých situacích hodit.

Albums – alba

Alba slouží k zobrazení vybraných snímků z daného projektu. V Aperture je možné mít dva druhy alb. Klasická alba a tzv. Smart Albums. Do klasických alb dostanete snímky prostým přetažením. Nemusíte se bát, tyto fotografie nadále zůstávají součástí svého projektu. Alba pak obsahují pouze odkazy na tyto fotografie. Je tak jedno, kde úpravu uděláte, výsledný snímek uvidíte jak při pohledu na celý projekt, tak při pohledu na snímky v albu. Osobně klasická alba téměř nepoužívám.

Zcela opačně je tomu u Smart Albums. Tato “chytrá alba” seskupují snímky podle zadaných kritérií jako jsou např. hodnocení, barevné označení, klíčová slova apod. V rámci každého projektu tak mám vždy minimálně dvě chytrá alba. Jedno pro fotografie, které je potřeba v rámci projektu zpracovat a druhé pro fotografie, které jsou hotové a připravené k prezentaci. Pokud jakákoli fotografie ztratí některý z atributů a nesplňuje podmínky chytrého alba, automaticky se v něm přestane zobrazovat. V mém případě se tak fotografie automaticky přesouvají z chytrého alba určeného pro fotografie, které je potřeba zpracovat, do chytrého alba se snímky určenými k prezentaci.

Mazání v Aperture

Aperture umožňuje dva druhy mazání snímků. První, pomocí klávesy delete, kterým je možné odstranit snímky např. z alba nebo dalších umístění, které obsahují pouze odkazy na původní fotografie. Druhé, fyzické mazání snímků z projektu, se dělá pomocí kláves CMD + Delete. Ani poté ovšem nejsou fotografie zcela odstraněny, ale končí v koši Aperture. Zde je možné stále najít veškeré snímky včetně všech jejich úprav. Pokud koš vysypete, snímky jsou trvale odstraněny.

Závěrem

Toto jsou základní věci, které je dobré znát před samotným importem fotografií, případně v začátcích budování Vaší knihovny. V příštím díle se podíváme na samotný proces zpracování fotografií a základní úpravy snímků.